Když se zamyslíme nad předchozím tvrzení o šťastných párech, měli bychom si položit otázku, kolik jich vlastně je. Jinak to svádí k domněnce, že není nic lepšího, než sdílet společné lože. Ale podle některých vědeckých studií je pro nás dobrovolná noční samota zdravá a při spaní nepotřebujeme společnost.
Páry, které spí v jedné posteli, mají méně hlubokých fází spánku a snáze a rychleji se probudí než lidé, kteří spí sami. Ženy jsou tím postižené víc, což je přisuzováno evoluci a výchově – ve spánku totiž ženy podvědomě dávají pozor na své blízké, proto citlivěji reagují i na nejmenší pohyb a zvuk. S kvalitou spánku je ovšem spojeno i chrápání – více než 60% lidí nad šedesát let chrápe, přičemž intenzita hluku může dosáhnout až devadesáti decibelů.
(J. Zulley, Univerzita Regensburg, Chronobiologie a spánek – spánková medicína (str. 407-411)
Jeden tak, druhý jinak
Málokdo uzavírá manželství nebo trvalý vztah s tím, že spát se bude odděleně. Navíc s příchodem dětí bývá společná postel často jedním z mála míst, kde si partneři mohou v relativním klidu popovídat. Velmi také záleží na věku – mladí, kteří spolu začínají žít, mají zpravidla ze společné ložnice radost. Baví je vzájemné sbližování a poznávání. Tento pocit ale časem může vyprchat a vyvstanou rozdíly – biorytmus, otevřené či zavřené okno, návštěva toalety nebo ledničky, o zmiňovaném chrápání nemluvě.
Neřiďte se tradicemi, ale rozumem (a citem)
Je sice hezké dodržovat tradice, ale těžko říci, nakolik to tradice skutečně je a nakolik to bývala prostá nutnost. Na každém zámku se při prohlídce dozvíte, že šlechta spávala odděleně a poddaní sice spali na jednom loži, ale všichni dohromady včetně dětí. Prostě víc obytných místností často neměli. Největšího rozmachu tak společné spaní manželů (odděleně od zbytku rodiny) doznalo až v minulém století. Příčinou byla jednoznačně zlepšující se ekonomická situace obyvatel a tím se měnící standardy bydlení.
Takže sbalte rozum do hrsti, jinak vás může čekat chronický spánkový deficit
Dostačující spánek podle vědců trvá průměrně osm hodin. Akutní spánkový deficit člověka ohrožuje po 24 hodinách beze spánku. Na chronický spánkový dluh si člověk zadělá, pokud spí opakovaně pouze čtyři až sedm hodin. Chronický spánkový dluh se prý ale nedá napravit ani pořádným spánkem v průběhu tří dnů. Lékaři ovšem stále nevědí, kolik dnů či týdnů je potřeba na to, aby lidé dlouhodobě chybějící spánek dohnali (J. Zulley, studie spánku Andechs v přehledu srpna 2015 Somnologie – Schlafforschung und Schlafmedizin)
Ovšem oznámit partnerovi, že chceme spát sami je velmi nelehký úkol. Taková informace druhou stranu zcela jistě zmate a vzbudí celou řadu spekulací. Proto musíte postupovat velmi taktně a diplomaticky. Nejlépe je nalákat ho (nebo ji) na případné výhody takového kroku – větší vzájemné žádostivosti, kdy se můžete těšit na romantickou návštěvu. Nebo to můžete navrhnout jen na zkoušku a reagovat podle situace. Ale ne vždy se to povede. Někdo prostě má odloučení „od stolu a lože“ spojené s rozpadem vztahu. Takže nezbývá než vám popřát dobrou noc a kvalitní spánek.
Zdroj: (J. Zulley, studie spánku Andechs v přehledu srpna 2015 Somnologie – Schlafforschung und Schlafmedizin)
lidovky.cz/relax/zdravi/
Autor: Albín a Dalimila Nostresovi