Tento hrdý, středně velký pes už na pohled vyzařuje sebevědomý klid a důstojnost. Nevyžaduje žádný zvláštní výcvik a nemusí být ani neustále zaměstnáván. Bude spokojený, pokud s ním majitel bude občas vyrážet do přírody, či budou společně pobývat na zahradě. Může žít jak na venkově, tak v bytě u mladé rodiny s dětmi nebo starších manželů, kteří občas rádi tráví čas v přírodě.
Vlčí špic – plusy a mínusy
- Má nízký práh dráždivosti, zbytečně neštěká, přesto patří k výborným a spolehlivým hlídačům
- Není agresivní, spíš ostražitě neutrální a zpočátku obezřetný, ale akceptuje kohokoliv, kdo je akceptován jeho majitelem
- Má velmi vyrovnanou povahu, dobře se učí a drží se u domu
- Na procházkách bývá klidnější, nemá lovecký pud
- Jeho srst vypadá jako problematická pro interiér, ale opak je pravdou – nestříhá se, nijak se neupravuje a neplstnatí. Nemusí se často koupat, srst má samočistící schopnost. obecně stačí jednou týdně vyčesat.
- Chlad mu nevadí, ale hůře snáší vyloženě horké počasí. Bude vděčný za stín
- Je inteligentní, ale povahově nevhodný pro vrcholový výcvik a naprosto nevhodný pro život převážně v kotci
- Je to středně velké, zdravé a dlouhověké plemeno, kohoutková výška se pohybuje kolem 50 centimetrů
Nabízí se otázka, proč tohoto psa, který má tolik „nej“, nejsou plné ulice. Odpověď je jednoduchá – vlčí špic prostě momentálně není in. Viditelně ho nevlastní žádná celebrita a role ve filmu ho také obchází. Přitom jsou v České republice chovné stanice tohoto plemene, z kterých vycházejí mezinárodní šampioni. Třeba se začne blýskat na časy.
Zdroj: Michal Císařovský, Jan Hošek – Plemena psů (2022) ISBN 978-80-7151-251-6
Autor: Albín a Dalimila Nostresovi